Netrhejte motýlům křídla, oni vám taky nikdy netrhají ruce

26. srpna 2011 v 16:17 |  Push up/ push down
Sedím doma. Bohužel mé plány ani jiné nemužou být, snad jedině pokud bych se zvedl a jel pryč ... pryč z téhle vesničky :). Bohužel jsem na to moc línej, možná je to tím vedrem. Nejspíš jen výmluva, avšak jednoduše uvěřitelná. Kdo by se chtěl potácet venku v neúnosných 3O stupních?
Mám potřebu křičet, vykřičet se ze všech událostí posledních pár měsíců. Pak po chvilce přemýšlení mě napadá proč, pro koho by to bylo, kdo by to slyšel, a co by se tím vlastně změnilo? ... Nic, nejspíš bych měl jen vykřičenej hlas...
Včerejší večer byl úžasnej :). S kamarádkou, se kterou jsme se bohužel asi 4 roky nebavili, jsme šli ven ... vzali alkohol a tímhle, ne zrovna etickým způsobem, jsme se znovu spřátelili. Aspoň trochu štěstí , a taky ... už mám dva přátele co se semnou zde, na té prokleté vesnici baví ... kde jsou ty časy, kdy jsem patřil k "nejoblíbenějším"? Ano ... v prde ... v čudu

Pokud vezmete něco krásného, volného a živého z přírody, časem to ztratí svoji krásu, štěstí a nakonec to zemře.
Bye
 

You don´t think you´re strong enought? You are!

20. srpna 2011 v 17:06 |  Push up/ push down
"Každý má svého anděla. Strážce, jež nad ním bdí. Nemůžeme vědět jakou podobu na sebe vezmou ... Jeden den je to stařec, další den malá dívka. Ale nedovolte, aby vás zevnějšek oklamal. Mohou být stejně nelítostní jako jakýkoliv drak. Ale nejsou tu proto, aby bojovali naše bitvy, ale aby nám našeptávali zevnitř našeho srdce a připomínali nám, že jsme to my. To každý z nás disponuje silou nad světem, který vytváříme."

Můj sen ... milovat, se opět vytratil, zmizel jako listí ze stromů za krásného podzimu. Čím jsem byl? Pouhou pojistkou, pojistkou, která by s ním byla kdyby mu náhodou nevyšel kluk, o kterého se snažil. Bolí to, bolí mě ta předstva. MIluju a zároveň nenávidím tu osobu. Co teď? Opět se vyrovnat s tím, že prostě nejsem člověk, jež má být milován, člověk jemuž by měla být dána láska. Třeba jednou ... pokud dřív nezemřu ...

Zadržuju slzy a přemlouvám sám sebe ... nutím si myšlenku, že jsem silnější, než doopravdy jsem. Ale jak si takovou myšlenku muže vnutit někdo, kdo nevěří sám v sebe? Nejspíš je to nemožné...

"Kdo vzdá čest těm co milujeme, za pohádkový život, který žijeme? Kdo posílá monstra, aby nás zabila a zároveň zpívá o tom, že nikdy nezemřeme? Kdo nás učí co je skutečné a jak se smát lžím? Kdo rozhoduje o tom, proč žijeme a na obranu čeho zemřeme? Kdo nás spoutává? A kdo uchovává klíč, který nás může osvododit? Jsi to ty. Máš všechny zbraně, co potřebuješ. Tak bojuj!"

Mít někoho rád a nesmět polibek mu dát, je jako u studánky stát a žízní umírat.

16. srpna 2011 v 1:12
Jsem zamilovaný. Zamilovaný do nejkrasnějšího kluka co jsem kdy viděl. Mám takzvané růžové brýle? ... Nejspíš.
Jeho hlas je tak hrubý, ale přitom i něžný a každé jeho slovo zachvěje mým srdcem. Mám takzvané růžové brýle? ... Nejspíš.
Minuty bez něj mi připadají jako hodiny ... nevěřil jsem, že to jde ... už tomu věřím. Mám takzvané růžové brýle? ... Nejspíš.
Celý den bez toho, aby dal znát, že existuje ... puká mi srdce, samotou, strachem, že danou osobu nikdy nepolíbím, nepohladím po tváři. Mám takzvané růžové brýle? ... Nejspíš

Kdy už si ty zasraný brýle sundám z obličeje? :(



 


Mám chuť brečet ...

30. června 2011 v 0:46 |  Tatar od krve

Jsem opilý ...proč? Připadat si zajímavý? To ne ... spíš zakrýt své chyby. Avšak chyby to nejsous, spíše pocity. Pocity toho, že všichni mě budou nenávidět za to co jsem. Jsem rád za to, že jsem homosexuál :). Jen mám strach, říct to všem, všem co znám. Snadné to není ... lhát všem co znám a tvrdit, že jsem stejný, stejný jako ostatní ,.. kolikrát mi to vhání slzy do očí, ale je tu ten strach ... odsouzení, odloučení od "opravdových" přátel. Jímž lžu .... jaký jsem a jaký jsem cítím ... :(
¨Mám chuť psáti v třetí osobě ... proč? Je to snažší, Píše tak i má blog přítelkine.... proč? Je to snažší se svěřit se svými pocity ,,, mám chuť brečet .... jsem vlastně sám .... Brečím? Slzy mi tečou po tváři ... asi ano .... je to pláč ...
nemám chuť brečet,
už dávno pláču

good night :(

Hyperaktivní snad jsem, ale prsty do nosu si zásadně nestrkám

27. června 2011 v 23:33 |  Gynda u temelína

Nevím co se to děje ... poslední dobou všechno někde zapomínám, strácím, popřípadě mi to někdo ukradne ... Nedávno jsem nechal peněženku jen tak v autobuse ... naštěstí dobrá duše mého kamaráda mně vyhodila autem hned na další zastávce, tudíž svou peněženku mám.
Jsem snad prokletý? Hyper aktivní nebo jen prostě si neumím vážit svých věcí? Neumím se o ně postarat? Je to až k vzteku.... už jen čekám co ztratím příště.
Prostě jednoduše a zkráceně jsem lama! No stress

Nezapomeňte,
že některé stěny jsou tenké
a pod náporem dlaní
vám můžou rozdrtit lebku...

Sweet dream má individua



Od té doby zebry nenávidím ...

23. června 2011 v 16:36 |  Vypálená sítnice

To včera chytla mě nálada tvořivá. Chtěl jsem kreslit, zároveň psát, a taky jsem měl chuť vymyslet písničku. Nakonec jsem se rozhodl pro kresbu. A s velkým nadšením jsem se pustil do kreslení. Ve tři hodiny ráno jsem to vzdal a dnes dokončil. Přemýšlel jsem , že ji dám do rámečku a dám jednomu mému kamarádovi k narozeninám ... ale nevím, přece jen nejsem nijak velký umělec ;) ...
pac a pusu,
jedině v klusu...

Byl tu, měl jsem ho rád ... Odešel, co mám dělat?

21. června 2011 v 18:56 |  Gynda u temelína


Tak a muj telefon je v čudu ... zmizel, prostě si jen tak odešel. Našel si asi novýho majitele? Proč? Nejspíš nechtěl, vlastně to byl únos. Byl mi sebrán z tašky :( . Co všechno věděl a zažil. Všechny ty SMS a hlavně fotky, které bohužel nebyli ještě uloženy do počítače ...
Z pondělí na úterý jsem měl zažít školní výlet. Místo něj jsem si sebral peníze a spal u "opravdových přátel". Nejsme zrovna dobrá třída a to mě nejspíš i trochu mrzí, a i proto přestupuju na jinou školu ...
Už se těším, až budu v Olomouci :) ... tolik lidí se o vás nezajímá. Můžete být sám sebou a nebát se toho, že vás bude celá vesnice chtít upálit ...
na viděnou larvičky...

Tuc, ruc, tralala. Létající fiala

18. června 2011 v 13:01 |  Gynda u temelína




Už nikdy více. Disco, alkohol tanec ... pak výtěztví nad Dj. který mi nakonec ten konzumační lístek dal. Co z toho? Další alkohol. Proč? Chvilkové "pobavení"? Útěk před realitou? Realitou, která se mi sama o sobě nijak nelíbí?
Miluju život, i přes všechno drsné co je v něm, je krásný ... krásný ikdyž někdy mám chuť zbalit všechny své věci a jen utíkat. Cestou obklopenou stromy. A každý krok, jakoby vymazal jednu strasti plnou vzpomínku ...

Ps. Bolí mě břicho :/ :))

Světlo v duši

Nesuď te mě za to, jsem to ale pako ...

15. června 2011 v 22:56 |  Tatar od krve
Je lepší být nenáviděn pro to, jaký jsi, než být milován pro to, co nejsi. Kurt Cobain
Jednou třeba budu mít tu odvahu :) ... všem řeknu jaký doopravdy jsem a i přesto, že mnoho mých přátel mě nejspíš odvrhne ... a to je ten duvod proč nechci. Proč nechci všem svým známým, rodině, přátelům, říct, že jsem homosexuál.
A občas jsem i pyšný za to co jsem :). Třeba jednou lidé pochopí, že to není jen nějaká uchylka :). Kolik lidí jako jsem já mají strach ... jen kvuli předsudkům, nesmyslným předsudkům ostatních lidí.

Světlo v duši :)

V jeden neznámý den, slavík svou zasranou píseň pěl

14. června 2011 v 19:47 |  Gynda u temelína
Sweet dream - Emily Browning
Po vydatném odpoledním spánku, jsem se rozhodl vám opět napsat. I přes drobný problém, že to nejspíš nikdo nečte doufám, že se to časem změní :D.
Dnešní školní den jsem opět provozoval co mám nejradši (a masturbace to není :D). Maloval, a maloval do sešitů, které už ani pro zápisi už nejsou vhodné :)).
Po škole mě jedna spolužačka přemluvila ať sní jdu kupovat kraťase, a tak jsem tedy souhlasil. Mé očekávání, že navštívíme nějakou "značku", kleslo okamžitě při pozastavení před tržnicí asiatských občanů české republiky. A ikdyž bylo těžké paní prodavačce vysvětlit, že ty krťase chce menší, nakonec jsme uspěli.
Poté jsme si sedli v parku, kde jsme oživili plíce cigaretama O:). A ikdyž se to nezdá z čistého nebe na nás byly poslány obrovské kapky, které nám drtili lebky :D.
Na autobusáku jsme jako největší machři stáli v tom největším deště a kolem jdoucí jen nechápali smysl našeho jednání ... no stress :)).
A já jdu asi zase spát :D

Kam dál